Na jaře roku 2017 se nám v hlavách začala rodit myšlenka na delší vícedenní výlet s přespáním na nějakém hezkém místě pod širákem. Krátké vyjžďky jsou sice fajn, ale tohle je nová výzva!
Cílem výletu byla zvolená Panská skála u Kamenického Šenova.
Národní přírodní památka Panská skála (597 m) je vulkanický čedičový útvar, který vyčnívá z náhorní plošiny mezi Kamenickým Šenovem a Práchní. Panská skála je nejstarší chráněný geologický útvar na českém území a má rozlohu 1,26 ha.
Skála je tvořena pěti až šestibokými sloupci, které jsou uspořádány svisle a šikmo. Tyto sloupce jsou dlouhé až 12 m a v průměru mají okolo 20 – 25 cm. Celý útvar připomíná píšťaly varhan a proto je často nazýván „Kamenné varhany“. Pod skálou se nachází malé jezírko, které vzniklo z vytěžené jámy a je plněno dešťovou vodou.
Z vrcholu Panské skály je pěkný výhled na Kamenický Šenov a za ním táhlý Smrčník, Českou Kamenici se Zámeckým vrchem, České Švýcarsko s dominantou Růžovského vrchu, Šenovský vrch, Ovčácký vrch, hřeben Lužických hor se Studencem, Chřibským vrchem, Javorem a Jedlovou.
Panská skála má romantický vzhled a díky tomu se stala vyhledávaným místem nejen turistů, ale například i filmařských štábů (Pyšná princezna).
Proto jsme si tuto destinaci zvolili za cíl naší vyjížďky i my.
Sestava jezdců byla následující:
- Maťá - Jawa 23 Mustang
- Skára - Jawa 20 (Zlaťák)
- Bubu - Jawa 21
- Jířa - Jawa Babeta
Ráno 28.7.2017 jsme se sešli na Benzínce v Koněvce, natankovali stroje, dofoukali pneumatiky, naplnili naše bříška bagetou, redbullem a kávou, nasadili přilby a vyrazil vstříc moto dobrodružstvím! Dobrodružství bylo umocněno faktem, že Maťá, vedoucí tohoto moto tripu, zakázal veškerá moderní navigační a poziční zařízení. Povolena byla pouze papírová mapa a poznámky, které byly napsány při plánování cesty.
Počasí bylo tak na hraně mezi deštěm a nedeštěm… Hned na začátku jsme malou přeprškou projeli, ale nebylo to nic významného, aby jsme se museli před kapkami schovávat. Tak jsme si krásně jeli až do Rohatska u Dolního Bousova… V Bubově Jawce začala v Rohatsku stávkovat spojka. U autobusové zastávky kluci začali zkoumat co s tím…. Pozoroval nás jeden hodný pán, mimochodem taky příznivec značky JAWA, který nás pozval k němu do garáže, abychom opravu mohli uskutečnit. Takovou závadu fakt nevymyslíš… Povolená matka spojkových lamel. Oprava se povedla, venku zatím začalo svítit sluníčko na plné pecky a my se po rozloučení s milými lidmi, kteří nám nejen poskytli prostor garáže pro opravu, ale i malé občerstvení, vydali dál na cestu. Kilometrů jsme před sebou měli ještě fakt mrtě!!!
Profrčeli jsme Kněžmostem, Bakovem nad Jizerou, Bělou pod Bezdězem na hrad Bezděz. Pak polní a lesní cestou do občerstvení U Leknínu v Břehyni u Doks.
Zasloužená pauzička nám jezdcům krásně prospěla. Jedeme dál??? Ne!!! Bohužel zasloužená pauzička vůbec, ale vůbec neprospěla Jířově Babetce… Startovací segment vypověděl poslušnost. Tak jsme už v jeden den řešili druhou, docela složitou závadu v polních podmínkách. Bubu a Maťá jsou borcííí!!! Sice jsme nabrali hrozné zdržení, ale jedeme dál v kompletní sestavě! Když jsem viděl, co kluci dokážou v polních podmínkách se šroubovákem, kombinačkama a stranovým klíčem, …smekám pánové!
Frčíme dál k dalšímu průjezdnímu bodu naší cesty, kterou jsou Pekelné doly – motorkářská jeskyně.
Pekelné doly jsou rozsáhlé podzemní prostory a chodby v údolí říčky Svitávky. Nachází se mezi vesnicemi Velenice a Svitava, v podhůří Lužických hor. Největší pískovcové podzemí v Evropě vzniklo v 18. století těžbou písku pro továrnu a brusírnu zrcadel. Celková plocha jeskyní činí přibližně 3500 m2 s tím, že motorky mohou vjet dovnitř.
Unikátní jeskyně vznikly v 18. století hloubením písku pro továrny hraběte Kinského na výrobu zrcadel. Přilehlá budova sloužila kdysi jako brusírna a k ní byl skrz jeskyně přiveden potůček tekoucí na druhé straně skal.
Jeskyně se proslavily například natáčením pohádky „S čerty nejsou žerty“, po které zde dokonce zůstaly váhy, používající se nyní na Mikuláše k vážení zlobivých dětí. V jeskyních je stálá teplota 12° C. Pekelné doly se nacházejí v nádherné přírodě Lužických hor blízko rekreační oblasti Máchovo jezero.
Po prohlídce Pekelných dolů už žádné zdržování a s větrem o závod jsme uháněli k cílí dnešní cesty, k Panské skále u Kamenického Šenova.
Když jsme Panskou skálu pořádně prozkoumali za všech stran, nastal čas na hledání noclehu. Místečko jsme našli asi dva kilometry od Kamenického Šenova s nádherným výhledem do okolní přírody pod vrchem Klučky. Mates začal mít problém s lankem spojky. Samozřejmě, že jsme s sebou měli všechna možná lanka, jen spojkové ne!!! Rozdělili jsme se na dvě skupinky. Bubu s Jířou jeli do Nového Boru pro občerstvení na večer a případně sehnat spojkové lanko a já s Maťou jsme se pustili do přípravy tábořiště a ohniště. Když se kluci vrátili z nákupu, byla už skoro tma. Opekli jsme buřtíky, dali pivko, proložili to i nějakou tou kořalou a pak zalezli do spacáků pod nádhernou hvězdnou oblohou.
Sobotní ráno bylo nádherné, slunečné. Posnídali jsme, uklidili binčus a vyrazili dolů z kopce do Nového Boru. Maťáá jel bez spojky. Zastavili jsme na benzínce a začalo horentní shánění lanka. Vše už vypadala naprosto beznadějně, když si obsluha benzínky vzpomněla, že k nim jezdí na zmrzlinu takovej kluk na podobném stroji, jako máme my a že táta má kousek autobazar. Tak jsem si na Internetu (ač byl přísně zakázán) sehnal číslo na autobazar a skutečně jsem se majiteli dovolal. Slyšel jsem, jak volá na „mladýho“, že prý na benzině jsou nějací kluci bez spojkového lanka, a že prý jsou bez něj asi v prdeli… Slyšel jsem dále, jak mu mladej odpovídá, že bohužel spojkové lanko taky nemá! Ach jo…. Co teď? Sedíme na obrubníku před benzínkou, někdo popijí kávu… Najednou se asi stal zázrak!!! Ten kluk, přijel na svém Tatranu. Mohlo mu být snad 16, nebo 17 let. Hned nám řekl, že lanko v Novém Boru určitě neseženeme, ale že by ho mohli mít v České Lípě, a že nám tam rád dojede. A zmizel… Vrátil se asi za 25 minut s tím, že v České Lípě je zavřeno, ale že lanko sdemontoval ze své Jawky a tady ho prý máte! Je Vaše!!! Prostě zázrak!!! Montáž lanka a seřízení spojky trvalo pár minut, ale zpoždění jsme nabrali ukrutné.
Vyrazili jsme na cestu směr Stráž pod Ralskem, kde jsme si dali zmrzlinu. Některé příchutě jsou fakt hodně nezmrzlinové….
Jelikož už nás žádné závady neprovázely, naše cesta pokračovala dál do dalšího průjezdního bodu našeho tripu, a tím je Ještěd.
Ještěd je symbolem Libereckého kraje a svojí polohou v 1012 metrech nadmořské výšky též dominantou severních Čech. Pro svoji jedinečnou architekturu získal Perretovu cenu a stal se národní kulturní památkou a stavbou století.
Cesta na Ještěd byla opravdovým zážitkem a zkušebním oříškem pro naše Jawičky. Cestou jsme asi přiotrávili v modrém dýmu několik cyklistů!!! Nahoře jsme si užili výhledy do kraje a pokračovali dolů do Liberce a na bobovou dráhu ve všesportovním areálu Obří sud Javorník v obci Jeřmanice.
Další naše cesta vedla přes Svijany, kde jsme si dali v Pivovarské restauraci večeři a pak už následovala cesta do Jičína.
No bylo to prostě něco!!! 🙂 🙂 🙂
