Jawou do Jeseníků na Dlouhé stráně 5.-7.7.2018

Na první červencové dny v roce 2018 jsme si naplánovali zatím jeden z našich nejdelších a myslím si, že i nejzajímavějších tripů na našich Jawičkách.

Rozhodli jsme se dojet z Jičína na přečerpávací vodní elektrárnu Dlouhé stráně v Jeseníkách.

Sestava jezdců byla následující:

Maťá – Jawa 23 Mustang
Skára – Jawa 20 „Zlaťák“
Bubu – Jawa 21
David – Jawa Babeta 210 s parádním košíkem
Jířa – Jawa Babeta 210, pak Jawa 21 a pak už fakt nic!!!

Vše začalo už odpoledne 4.7.2018, kdy Bubu s Matesem ještě usilovně před garáží opravovali na Jiřanově Babetce rozběhový segment, který už zlobil delší dobu.

To už asi byla první předtucha komplikací, které nás budou cestou provázet. Ale nebudu předbíhat…

V předvečer odjezdu jsme měli vše připravené a těšili se na náši cestu.

Ráno 5.7.2018 jsme v garážích vyzvedli stroje a vyrazili na sraz naší cesty – na Benzínu v Koněvce, kde jsme posnídali a pochutnali si na kávě. Nasadili přilby a vyrazili vstříc dobrodružné cestě do Jeseníků. Počasí bylo naprosto luxusní, teplo a sluníčko. No idylka!!!

Bohužel předtucha z minulého dne se stoprocentně naplnila už po patnácti ujetých kilometrech. Jiřova Babetka a její rozběhový segment vypověděly službu kousek před Lázněmi Bělohrad. Chvíli jsme se s tím ještě prděli, ale vše bylo marné… Následoval telefonát pro auto, které Babetku i s Jiřou odvezlo zpět do Jičína. Nezbylo nic jiného, než pokračovat bez Jíři, který jel do Jičína uklidit nepojízdný stroj a do dodávky naložit Javku 21 a vydat se na stíhací jízdu v kabině auta.

Dohonil nás v Bílém Újezdu. Vyndali jsme Jawičku z auta a pokračovali v jízdě opět v pěti jezdcích celé dva kilometry, kdy opět nastal problém!!! Píchnuté kolo. Kdo??? … no Jířa, přecíííí!!! Kluci vyměnili duši rozbitého kola a šli jsme se odměnit na obídek.

Po obědě už nebylo moc na co čekat… Čas neúprosně letěl a my měli před sebou ještě opravdu hromadu kilometrů. Tak jsme ve Vamberku najeli na silnici číslo 11 a jeli jsme s větrem o závod k velké radosti všech ostatních řidičů směr Žamberk, kde jsme natankovali a dali kávu, dál a dál přes Červenovodské sedlo, kde jsme museli dát strojům trochu vydechnout, dál a dál do Billy v Šumperku, kde jsme si nakoupili dobroty na večer, dál a dál do Velkých Losin, kde jsme chtěli najít nocleh, někde na krásném místě pod širákem.

Jenže opět komplikace… Kdo??? No Jířa přecíííí…. Ve Velkých Losinach trochu krizová situace a po ni Jířova Jawka 21 přestala řadit a v motoru zůstal zařazený pouze první rychlostní stupeň. Co s tím??? No teď nic… Jdeme hledat nocleh. Na jedničku to půjde!!! Musí!!!

No, místečko na spaní jsme našli opravdu nádherné!!! Úžasný výhled do překrásné přírody, zapadající sluníčko nad horami, no prostě idylka. Připravili jsme ohniště, vybalili karimatky a spacáky a dali se do zaslouženého občerstvení. Buřtíky na ohni a pivko byly fakt luxusní.

Ráno 6.7.2018 po probuzení následovalo usilovné balení, úklid a rychlá snídaně. Už večer jsme se dohodli, že s rozbitým řazením motoru nejsme schopni v polních podmínkách nic udělat. Odjeli jsme pomalu dolů do Velkých Losin, kde jsme Jiřanovu jawku zamkli u kostela s tím, že odpoledne pro ni i pro Jířu bohužel bude muset přijet auto, které je oba odveze. Bubu naložil Jířu jako batůžek a vyrazili jsme směr Loučná nad Desnou, kde jsme měli naplánovanou prohlídku PVE Dlouhé stráně. Cestou jsme se vykoupali a provedli ranní hygienu v řece Desné.

Po prohlídce elektrárny a její spodní nádrže jsme si veškerá zavazadla uschovali v půjčovně koloběžek a vypravili se po své ose na horní nádrž. Nejprve sedačkovou lanovkou na Medvědí horu, kde jsem si dali občerstvení – klobásu a pivko, a pak dále směr horní nádrž. Cestou se začaly honit mraky a déšť byl ve vzduchu už cítit. Na horní nádrži (1353 m) nás čekaly krásné výhledy do okolí i na nejvyšší horu Jeseníků Praděd (1491 m). Obešli jsme dokola nádrž, udělali jsme pár vrcholových fotek, dali kávu a šli jsme si vyzvednout kolobrndy, na kterých jsme měli domluvenou sedmnácti kilometrovou cestu dolů do Loučné nad Desnou. Všechny koloběžky ale byly zrovna pryč a my čekali na novou dodávku. Mezitím začalo lejt jako z konve. Celou cestu dolů jsme absolvovali bohužel v dešti. Co nás nenamočily kapky deště, to vykonala voda, která lítala od předního i zadního kola kolobrndy. Dole jsme se mohli ždímat. Suchého na nás nebylo vůbec nic. Vrátili jsme koloběžky, vyzvedli své věci a převlíkli se do suchého. Venku začalo svítit sluníčko a hned bylo příjemně.

Rozloučili jsme se Jířou, který bohužel kvůli nepojízdnému stroji musel jet domů autem a vyrazili jsme pomalu na zpáteční cestu. V Šumperku jsme nakoupili nějaké dobroty na večer a někteří si pořídili i „kvalitní“ nové suché boty cca za 100 Kaček. Dali jsme si zmrzlinu a vyrazili přes Králíky do obce Lichkov.

Nad obcí Lichkov, na hranicich s Polskem, jsme našli opět nádherné místo na nocleh. Rozvěsili jsme mokré věci a šli pro dřevo na oheň. Jenže zlověstný černý mrák nás vůbec neušetřil a spustil na nás další hodinový liják. Naštěstí to byl už poslední déšť. Když přestalo pršet, zapálil jsme oheň, ohřáli jídlo, dali si pivo a RUM.

V sobotu ráno 7.7.2018 jsme se probudili do krásného dne. Opět proběhlo balení a úklid našeho bivaku. Po snídani jsme vyrazili přes Mladkov na most Zemská brána na Divoké Orlici. Kousek od Zemské brány proti proudu řeky jsme našli místečko na vykoupání a osvěžení.

Naše cesta na Jawičkách pokračovla přes malebné městečko Bartošovice, Orlické Záhoří na Šerlich (1019 m), kde jsem si dali oběd na Masyrykově chatě. Po vydatném občerstvení jsme pokračovali přes Nové Město nad Metují do Ratibořic, kde jsme pozdravili Babičku a u splavu vzpomněli na Viktorku.

Jelikož čas opravdu letěl, uháněli jsme cestou necestou přes Dvůr Králové nad Labem do Jičína. Cestou toho Davidova Babetka i s úžasným košíkem měla už opravdu dost a naznačovala stávku. Maťá na svém Mustangu roztavil fajfku na cestě ze Dvora nahoru do Horního Dehtova.